Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Listopad, 2012

Číst Prahu

Když stojíte na přechodu před Národním divadlem a tramvaj vjíždí na most Legií, můžete cítit, jak se vám pod nohama otřásá chodník hlubokým, niterným odrazem. A přitom vás napadne: Bože, jak po té dlažbě mohly projíždět tanky, pokud cítíte takový ozvuk jen od tramvaje?

Nedá se nic dělat, když se procházím Prahou (nebo sedímkavárně, nebo krmím vltavské labutě, nebo večer prostě zvednu hlavu od psacího stolu, abych se na chvíli pokochala pohledem na domy na druhém břehu řeky, které se mění v černý samet posetý zlatými světýlky…), zjišťuji, že nevědomě vnímám, stejně jako při řešení příkladu z matematiky, očím skrytý „jiný časový plán Prahu období sovětské okupace: přivezla jsem si ji sem „s seboujako v kufru s dvojitým dnem. Proč, to je pochopitelné: protože dětství, protože rodiče s bledými tvářemi u rádia v srpnu 1968 a stovky zvlněných ozvuků v tehdejší ukrajinské kultuře, a pak Hrabal, Kundera, Škvorecký, Havel – Prahakráska, Prahaoběť, princezna uvězněná v dračí sluji, obraz silný a nezapomenutelný, který se do paměti vpečetí navždy, takže se na každém kroku chvějete: jak se to mohlo stát, jak to vypadalo tady, na těchto ulicích?

Nemožné, neskutečné. To se vzpírá jakékoli představě. A nemám proč se smát (zarážím se) americkému turistovi, kte se zastavil na chodníku na Újezdě před pomníkem obětem komunismu a vážně vysvětluje kamarádovi: This is the monument to the victims of the Nazis…, mladík identifikoval jedinou jeho oku známou estetiku tragédie 20. století. A že by v tomto městě mohly existovat oběti ještě nějakého jiného režimu než nacistického, to je nemyslitelné, to nepobere. Jako ze všech předchozích historických lapálií vyšla princezna nedotčena: žádné stopy dračích drápů. Očarovaná? Ale čím a jak? Co ji ochránilo?

Šťastná náhoda mne jednoho slunečného dne (takový den by byl hřích prosedět u počítače!) potkala na Hradčanech, nedaleko staré rozsochaté lípy, která se zahalena miniblesky turistů podobá Gulliverovi v bouřce Liliputů. Město dole se táhne až k obzoru, takže toužíte stát se ptákem a navždy se nad ním vznášet. Souvislá, hustá kamen krajka, překrásná v každém bodě svého přediva. A najednou mi dochází, že komunismus tady mohl vyhrát jen pod jednou jedinou podmínkou – pokud by z města udělal hromadu trosek. Tváří v tvář, obklopeni touto živou kamennou pamětí, ze všech stran, kam jen oko dohlédne, neměli ani okupanti ve vojenských uniformách, ani jejich tupí následovníci v nepadnoucích oblecích žádnou šanci cítit se zde právoplatnými pány: samotné kamenné zdi sloužily jako nejpřesvědčivější kontrarevoluční propaganda. (Kdo kromě šílence se odváží v takové krajině prohlásit, že veškerá předchozí historie lidstva prý byla pouhým úvodem k diktatuře proletariátu? A kdo uvěří takové pošetilosti?…)

Jednoho dne se jistě objeví solidní práce, které vysledují přímou souvislost mezi odporem k totalitě ve všech jejích formách a integritou historické krajiny (není divu, že Stalin i Ceauşescu, Mao i Kim Ir-sen proti ní bojovali ze všech sil!). Moc ráda bych si o tom přečetla.


A zatím budu „číst Prahu náměstí za náměstím, ulici za ulicí, dvorek za dvorkem…

 

Oksana Zabuzhko

Z ukrajinštiny přeložila Rita Kindlerová

Read Full Post »

Touch

Frankfurt, October 2012

Read Full Post »

Theater

Frankfurt, October 2012

Read Full Post »

Underground System

Frankfurt, October 2012

Read Full Post »

Self Portrait

Frankfurt, October 2012

Read Full Post »

Street Lamp

Wiesbaden, October 2012

Read Full Post »

Church

Wiesbaden, October 2012

Read Full Post »

Older Posts »