Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Červenec, 2014

Eintopf XI.

Jednoho krásného červnového dne se na mém pustém ostrově v Brémách objevila moje Pátek a uvařila mi kloudný oběd. Už se nemusím patlat s výživnými a chutnými eintopfy – všechno v jednom hrnci. Není nad rozmanitou stravu. Taky byla nakoupit a ustlala si vedle mne. S Pátkou je život na ostrově veselejší. Připlula rychlíkem od Hamburku, vylovil jsem ji z davu, odvlekl tramvají do Čtvrti a můj ostrov přestal být pustý. V obchodě Meineke na Sögestrasse jsme koupili bílé botičky, aby Pátek nemusela chodit bosky. Ještě jsme v té Prasečí ulici koupili pět sleďů z čokolády zabalených v novinovém papíře – pro každé vnouče kus, a pustili se na moře.

Pátek pobyla se mnou v Brémách týden a ostrov už nebyl pustý. Dřevěný pták na terase protějšího domu zaklapal dřevěnými křídly a těžkopádným letem se vzdálil směrem severním. K Severnímu moři to nemá daleko a kdyby spadl do vody, tenhle ptáček se v moři se neutopí.

Vistárii na dvorečku se nepodařilo zcela zarůst jízdní kolo paní domácí, ačkoli snahu projevila úpornou. Paní domácí vyrvala kolo z jejího sevření násilím a odjela na něm do neznáma a zase se vrátila s čistými utěrkami, chňapkami na rozpálené nádobí a s ručníky.

Ještě tu musím uvést na pravou míru záležitost Občanského parku, zamíchaného v jednom z eintopfů: hraběnka, která podle ságy darovala rozlehlý pozemek brémským občanům, se jmenovala Emma von Lesum a stalo se to v roce 1032. Potvrzeno zápisem arcibiskupa Hartwiga I. von Bremen z roku 1159. Za dalších pár století, 25. června 1866 tu Brémané založili Občanský park:

Für Herr und Gesind

Mann, Weib und Kind

Zu Nutz und Freud´

Auf alle Zeit

 

Pro panstvo i prosté lidičky

muže, ženy ba i dětičky

k užitku a radování

do skonání

 

Je tu krásně, po některých trávnících se šlape ba i válí se po nich, jiné jsou vyhrazeny srnkám a kravám jako potrava. Dá se tu i na lodičce proplouvat po vodním toku pomalém, proplétat se mezi stulíky stulenými a lekníny lekavými.

 

Rychlík, jímž jsme se hodlali přemístit do Hamburku a pak pokračovat bez přesedání dál, domů, do Holešovic, nejel. Vichřice zlá noční zpřerážela stromy a vrhla je na trať. Stihli jsme to naštěstí osobáčkem, protože náš rychlík Jan Jesenius z Hamburku do Budapešti se opozdil.

Tráva ve Vlkovicích vyrostlá za mého pobývání v Brémách do výše středně vysokého muže je už posečena, seno usušeno, soused, ovčák amatér, o ně projevil zájem. Takže jsem mohl v klidu ve Vlkovicích uklohňat tento poslední brémský blog zvaný Eintopf – všecko v jednom hrnci.

Bylo to naplněných šest neděl života v prostředí zprvu cizím, ve městě, v němž jsem postupně nacházel a našel zalíbení. Pro jeho památky, architekturu, řeku, zeleň a květy, kouzlo a přívětivou atmosféru. A hlavně pro lidi, s nimiž jsem se tu setkal. Jim děkuji za všechno pěkné, co mě tu potkalo.

Read Full Post »