Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for Listopad, 2015

29. října 2015

Dnes mám čtení v Kasselu, v obrovském antikvariátu. Přichází kolem třiceti lidí. Narozdíl od čtení v Giessenu se diskuse po čtení stává politickou. Omlouvám se za prezidenta Zemana a xenofobii v české společnosti. Německé publikum je vstřícné a přátelsky naladěné. Ani v Kasselu nechybí vynikající večeře. Spíme v hotelu, který je jakýmsi skanzenem sedmdesátých let a je na to pyšný. Umakart, lino na podlaze, plastikový závěs v koupelně.

Usínám brzo.

A pozítří – pozítří jedu domů, za mužem a dcerou.

Advertisements

Read Full Post »

27. října 2015

Na autorské čtení v Giessenu přišlo kolem pětačtyřiceti lidí. Poprvé vidím svou knihu přeloženou do němčiny a potkávám se se svou německou vydavatelkou Heike Birke. Po čtení následují otázky – na některé jde odpovědět snadno, jiné jsou záludné. Večeříme s lidmi z giessenské univerzity ve střešní restauraci, v ulici hluboko pod námi přejíždějí auta. Do Wiesbadenu přijíždíme kolem půlnoci. Jsem unavená a jdu hned spát. Nic se mi nezdá, aspoň myslím.

Read Full Post »

26. října 2015

Dnes přijela má překladatelka do němčiny Doris. Říkám jí, že jsem nervózní z nadcházejících autorských čtení, ale ona to vidí optimisticky. Zatímco mizí někam do města, chystám si texty, které budu číst.

Read Full Post »

22. října 2015

Marianne měla pravdu. Kromě toho, že vidíme veverky, vidíme i papoušky. Napočítala jsem jich pět nebo šest. Jsou zelení a žlutí a sedí hodně vysoko v korunách stromů. Nechápu, co tady, uprostřed německého města (a navíc podzimně studeného, větrného), dělají. Vydávají zvláštní vřeštivé zvuky. Ale vypadají docela spokojeně, pokud se dá něco takového říct o ptákovi.

Read Full Post »

21. října 2015

Marianne mě přesvědčuje, že v parku žijí papoušci. A veverky. Veverky jí věřím, papoušky ne. Domlouváme se, že zítra půjdeme do parku spolu.

Read Full Post »

18. října 2015

Světla lamp a semaforů v korunách stromů vypadají jako malé červené plody.

Read Full Post »

15. října 2015

Dnes má svátek svatá  Terezie z Avily. Říká se, že posílala novicky sázet shnilé okurky, aby zjistila, jak jsou poslušné. Myslím na ni, zatímco hodiny na hlavním wiesbadenském kostele odbíjejí šestou.

Marianne se včera byla fotografovat. Taky mě to čeká. Je to takový projekt: umělecká fotografka, která umí pouze německy a rusky a pochází z Estonska (nebo z Litvy?), dělá portréty spisovatelů, kteří jsou ve vile Clementine na stipendiu. Ze všech portrétů pak udělá výstavu (neumím si představit, kdo na ni půjde).

Marianne s ní včera strávila přes dvě hodiny.

Nemohla jsem se smát, řekla mi. Celé dlouhé minuty jsem musela strnule zírat před sebe nebo na nějaký kámen.

Myslím, že strnulé zírání mi půjde docela dobře.

Read Full Post »

Older Posts »