Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘Jakuba Katalpa’ Category

7. října 2015

Rozhoduju se, že budu disciplinovaná. Každý den napíšu jednu nebo dvě stránky. Nedovolím myšlenkám, aby se toulaly kdovíkde.

Ano, disciplinovanost a soustředění je mé druhé jméno.

Zajímalo by mě, proč kachny v městském parku spí v noci na jedné noze. Odpočinou si dostatečně? Střídají občas nohy?

Read Full Post »

4. října 2015

Celým domem zní požární alarm. Měla bych reagovat. Zvuk sirény rve uši. Hoří?

Otupěle stojím v chodbě a civím na řvoucí amplionek. Z vedlejšího pokoje vybíhá má francouzská (!) spolubydlící. Je v plné polní. Bunda, kalhoty, taška narvaná věcmi. Věcně studuje požární plán. Pak bryskně mizí ve dveřích. Utíká pryč. Prchá. Napadne mě, že bych si z ní měla vzít příklad. Nechci uhořet. Nechci se udusit kouřem. Nutím se ke klidu. Nejlíp vždy dopadnou ti, kdo nejméně panikaří. V pokoji si obléknu svetr a ze šuplíku vytáhnu tenkou obálku s penězi. Stipendium. Držím ji mezi dvěma prsty, opatrně otvírám dveře na chodbu (čekám šlehající plameny) a sestupuju po schodech. Je mi líto vily, která možná lehne popelem. Alarm pořád hlasitě naříká.

V polovině schodiště potkávám Francouzku. Vrací se nahoru. Prý nehoří. Prý kuchař v prvním patře spálil oběd a kouř spustil alarm. Bok po boku míříme zpět do podkrovního bytu.

Co sis s sebou vzala? zeptám se. Cos chtěla zachránit?

Svou práci, odpoví má spolubydlící. Rozepsanou povídku.

Zastydím se. Protože já jsem si kromě peněz nevzala nic. Rukopis bych klidně nabídla plamenům. Co to znamená? Jsem málo pohotová? Nebo příliš materiální?

Gogol spálil druhý díl Mrtvých duší.

A sanitky ve Wiesbadenu houkají úplně stejně jako čeští hasiči: Ho-ří.

Read Full Post »

1. října 2015

Příjezd do Wiesbadenu. Teď je ze mě stipendistka. Představuju si chovanku francouzské internátní školy (vedené jeptiškami), pětačtyřicet kilo, hubené nohy s bílými podkolenkami, sukně ke kolenům, sako se znakem školy.

Bydlím v podkroví. Hned první den si osahám město i apartmán. Vyšlapu si v něm cestičky. Nevážím pětačtyřicet kilo a nemám bílé podkolenky. Přijela jsem sem psát. Uvidíme, co dalšího se stane.

Read Full Post »

« Newer Posts