Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘Tereza Šimůnková’ Category

….. ad minulé: (Ale dobrý znamení je, že je po dvanácté a já si tu vesele, čile bdím. )
Bohužel jsem pak vesele, čile bděla i v posteli, než bylo kolem sedmé jasné, že je po noci.

 


Mariánský příkop

Dobrá duše v noci spíš

vyfouklé bytí pod peřinou

pofoukat babě dětem spánky

bebí halí krytí čelem

 

s medúzou Georginou kolmo svisle

lokáš splýváš plavá těla věci

vzdouvat přifukujem povlečení noci

noční tuhost

 

zadrženy dechem lámem sirky

nejkratší táhneš pro plaváčka

nejstarší je mare altum

zapikej a skovej se

 

Read Full Post »

Z ledu

Říjnová adresa: Künsterhaus Bremen. Am Deich 68/69 28199 Bremen. Gastkünstlerin. To ještě stihnete.

Začínám se hýbat pět dní po příjezdu. Říká se tomu vyhoření, ale jsem jak v kusu ledu.  Vydržím vzhůru nejvýš deset hodin, odpolední šlofík nepomáhá, spíš je narkotikum, ploužím se tu v županu jak dezorientovaná červená paní. Lezu si na nervy. JÁ, která se v novém obvykle zabydlím za hodinu a půl??!
Padla kosa na kámen. Nečekaná lekce z neočekávání. Au.

Přitom jsem tady už dobrý týden před příjezdem. Přesněji, dobrý týden před odjezdem nejsem doopravdy v Česku. Že jsem dostala stipendium na dokončení románu, se dozvídám od Lucie Černohousové v polovině září.  Potřebovala jsem jet jak sůl. V normálním životě nedokážu trčet moc dlouho. Mám ho ráda, je dobrý, ale čas od času potřebuju vypadnout. Asi tak na měsíc jednou za tři měsíce. Je to vyzkoušená frekvence, nerada bych na ní cokoli měnila. Jinak se ve mě dušička škube a není se mnou k vydržení.

O Brémách  jsem nevěděla nic.  Jen jsem se těšila na přístav (VELIKÝ) s velemořem STĚŽŇŮ, kolem kterých projíždíte kilometry a hodiny a furt tam budou, u kraje vody, na dohled.

Hlavní na náměstí. Karstad je nalevo.

Pět dní po příjezdu nevím o nic víc.  Nejdál jsem byla v obchoďáku Karstad.  Ve všech německých městech stojí Karstad v centru a všichni vědí, jak se k němu dostat, takže ho používám jako spolehlivý orientační bod. Naopak když se zeptám, kudy k Veseře, rozvine se na ulici spontánní debata.

Myslela jsem, že mě lidi proberou, ale nakonec jsem se jen snažila do nich nevrážet a domů přes most na svoji neustadskou stranu řeky se plazila jak zpráskaná psice.

A jak perfektně jsem to měla vymyšlené! Ciráty zaparkovat v Bad Schandau, žádný marnění času. Přijedu, sednu, napíšu, bude. Budíček v půl osmé, ať mám dlouhý den. Vyrazit běhat. Odpoledne na procházku, fotit si, do galerie. Stanovit si denně určitý počet stran, plánu se držet. Takto rozstrukturovaný den půjde lehce natočit nejdelším ostnem tak, aby vyčníval z klece nejdelším jejím otvorem.  Copak tu jsem na výletě nebo co?

Na přesmyčce psát-spát mě vždycky něco nehrálo.

Sedím ve svém brémském bytě u kuchyňského stolu. Helemese, ve svém. Tak to doopravdy puká. The Killers hrají velice nahlas do toho pukání. Ve spodní části bytu leží na pracovním stole s obří výtvarnickou deskou rozepsaný rukopis. Prvních sto padesát stránek jsem napsala během června na naší chalupě v Sezemicích v Českém ráji. Vidím se, jak dřepím na zápraží s turkem v ruce a rozloženým magazínem KINO ročník 1969 na kolenou a čučím do měkkého mrholení v zeleným. Rozkládali jste se někdy na prvočinitele, klidně a vědomě, a sledovali, jak zas srůstáte, včetně částí, časů, dějů, co byly na štorc nebo napadrť, trčely z vás ven?

O vesnické tvůrčí selance si můžete přečíst ZDE:
Hledejte „Pražandu na hnoji“.

Tak se zdá, že opáčko v Brémách nebude. Ale dobrý znamení je, že je po dvanácté a já si tu vesele, čile bdím.

Snímek ze společné chodby. Sousedé vítají.

Stejně to zkusím.

Read Full Post »

« Newer Posts