Feeds:
Příspěvky
Komentáře

18. října 2015

Světla lamp a semaforů v korunách stromů vypadají jako malé červené plody.

Reklamy

15. října 2015

Dnes má svátek svatá  Terezie z Avily. Říká se, že posílala novicky sázet shnilé okurky, aby zjistila, jak jsou poslušné. Myslím na ni, zatímco hodiny na hlavním wiesbadenském kostele odbíjejí šestou.

Marianne se včera byla fotografovat. Taky mě to čeká. Je to takový projekt: umělecká fotografka, která umí pouze německy a rusky a pochází z Estonska (nebo z Litvy?), dělá portréty spisovatelů, kteří jsou ve vile Clementine na stipendiu. Ze všech portrétů pak udělá výstavu (neumím si představit, kdo na ni půjde).

Marianne s ní včera strávila přes dvě hodiny.

Nemohla jsem se smát, řekla mi. Celé dlouhé minuty jsem musela strnule zírat před sebe nebo na nějaký kámen.

Myslím, že strnulé zírání mi půjde docela dobře.

14. října 2015

Proti mému oknu je obchod se svítidly. Každou noc do tmy září stovky lustrů a lamp.

Deštivé noci a vůně podzimu.

11. října 2015

Wiesbaden je město aut a platanů. Žijí tu v dokonalé symbióze na širokých bulvárech. Dva proudy aut (z každé strany jeden), uprostřed ostrůvek osázený platany. Mají tlusté šedobílé kmeny a na podzim kromě listů pouštějí ještě legrační ostnaté kuličky.

V městském parku jsou kromě platanů také ginga a javory. Park je pokaždé narvaný lidmi, ale vždycky se tu najde volná lavička, kterou s chutí obsadím. Vyhřívám se na sluníčku (i v říjnu se najdou pěkné dny) a říkám si, že tu nesmím sedět dlouho, že musím jít psát a podobně. Motivuju se. Francouzka, se kterou bydlím, Marianne se jmenuje, prakticky neopouští svůj pokoj. Prý neustále píše. Má můj obdiv.

9. října 2015

Jsem zvědavá, jestli uvidím králíky, o kterých píše můj předchůdce David Zábranský. Třeba se zjevují jen osobám mužského pohlaví. Takový opak králíka, který se ukázal Alence Lewise Carrolla.

Zvířecí negativ.

Vestička s hodinkami. Dlouhá nora. Malá dvířka.

Ve městě je spousta Němců (vážně?) a žen zahalených v nikabu. Včera jsem pozorovala, jak u McDonalda jedí. Velice delikátně vsunovaly hranolky pod závoj, který jim zakrýval ústa. Zajímavá dovednost. V muslimském světě zřejmě nezbytná.

7. října 2015

Rozhoduju se, že budu disciplinovaná. Každý den napíšu jednu nebo dvě stránky. Nedovolím myšlenkám, aby se toulaly kdovíkde.

Ano, disciplinovanost a soustředění je mé druhé jméno.

Zajímalo by mě, proč kachny v městském parku spí v noci na jedné noze. Odpočinou si dostatečně? Střídají občas nohy?

4. října 2015

Celým domem zní požární alarm. Měla bych reagovat. Zvuk sirény rve uši. Hoří?

Otupěle stojím v chodbě a civím na řvoucí amplionek. Z vedlejšího pokoje vybíhá má francouzská (!) spolubydlící. Je v plné polní. Bunda, kalhoty, taška narvaná věcmi. Věcně studuje požární plán. Pak bryskně mizí ve dveřích. Utíká pryč. Prchá. Napadne mě, že bych si z ní měla vzít příklad. Nechci uhořet. Nechci se udusit kouřem. Nutím se ke klidu. Nejlíp vždy dopadnou ti, kdo nejméně panikaří. V pokoji si obléknu svetr a ze šuplíku vytáhnu tenkou obálku s penězi. Stipendium. Držím ji mezi dvěma prsty, opatrně otvírám dveře na chodbu (čekám šlehající plameny) a sestupuju po schodech. Je mi líto vily, která možná lehne popelem. Alarm pořád hlasitě naříká.

V polovině schodiště potkávám Francouzku. Vrací se nahoru. Prý nehoří. Prý kuchař v prvním patře spálil oběd a kouř spustil alarm. Bok po boku míříme zpět do podkrovního bytu.

Co sis s sebou vzala? zeptám se. Cos chtěla zachránit?

Svou práci, odpoví má spolubydlící. Rozepsanou povídku.

Zastydím se. Protože já jsem si kromě peněz nevzala nic. Rukopis bych klidně nabídla plamenům. Co to znamená? Jsem málo pohotová? Nebo příliš materiální?

Gogol spálil druhý díl Mrtvých duší.

A sanitky ve Wiesbadenu houkají úplně stejně jako čeští hasiči: Ho-ří.