Berlin-Blog 2

TIERGARTEN 1
U vchodu do Tiergarten, hned vedle nadzemní dráhy a vlakového nádraží, stojí na trávníku pět metrů od chodníku
asi padesátiletý Číňan v černé kožené bundě a tmavých kalhotách. Je obklopen reproduktory a aparaturou, v ruce drží mikrofon a ze všech sil zpívá. Jsem jediný, kdo jde kolem, tak se zastavuju, protože se mi líbí jeho ohromné nasazení, které vůbec nepolevuje.
Jeho vystoupení má ale na rozdíl od všech ostatních berlínských street performerů, které jsem zatím viděl, jeden zvláštní rys. Tím, jak všude nad ním přejíždějí vlaky, je jeho hudba slyšet jen dvě vteřiny z pěti minut, a z tak krátké doby není ani možné poznat, jestli zpívá německy nebo čínsky, jestli hraje své vlastní písně nebo covery. Vydržím ještě dalších pět minut, abych si poslechl další dvě vteřiny, ale ani z nich to nepoznám. Jiní posluchači se tu nezastavují.
Jdu k němu, abych se ho zeptal, jestli mluví německy, ale nedokážeme se vůbec na ničem domluvit, on jen vrtí hlavou a já v tom nesmírném randále křičím své otázky.
Ještě na chvilku si stoupnu stranou, zatímco on sáhne po mikrofonu a zase se pustí do další písně.
Jeho vystoupení klade znepokojivé otázky: ví, že ho nikdo neslyší?
Nebo je to naopak tak, že ví a právě proto je jeho vystoupení docela originální?
Upřímně bych si tipnul to první.
Jdu dál a nechávám ho zpívat své neslyšné odhodlané divoké písně.

DEUTSCHES MUSEUM
Moje výsledky interaktivního testu:
Germáni a Římané – 9 bodů z 9.
Život v DDR – 0 bodů z 9,
Proč člověka od mládí fascinují Germáni a ne DDR, když tam lidé žili přibližně ve stejné situaci jako my, taky měli něco jako pionýr a nadávali na komunisty a chlastali, jak to šlo?
Je to asi tím, že jedna naše mysl je pořád schovaná v močálech a pralesích. Je to ta druhá duše, o které mluvil C.G.Jung.
Ta mi dnes v Deutschland Museum získala maximum bodů.

TIERGARTEN 2
Lidé v parku na lavičkách pohodlně leží a mluví do mobilů.
Všude za nimi se rozvíjejí velké úplně jasně zelené listy kapradin a u rybníčku přistává volavka a dívá se, jak se kachny potápějí.
Všichni, co původně leželi na lavičkách, fotí na mobil.
Potom si zase lehnou a volají dál.

Read Full Post »

Berlin-Blog 1

Úterý 19.3.

Vždycky je nejlepší začínat básní, tím, co člověk uvidí, hned jak vyklopýtá z autobusu:

Kdo tě přivítá
v srdci Berlína?
Ruská žebračka
a pruský havran

Teď jsem se ale dozvěděl, že slovo pruský bych tady neměl používat.
Tak s tím hned končím. Takhle mě vytrénovali mí bavorští kamarádi.
Ale v básni už to slovo je. A určitě to byl prastarý havran, žádný havran junior. Takový ten, co si pamatuje všechno, první Germány a Slovany a taky určitě Kultfigur, o které ještě budu psát.
Proto jsem přijel do Berlína, abych po letech zase viděl Kultfigur.
Žebračka byla taky prastará. Klečela na mostě hned u nádraží.
O kus dál seděl ten havran, v koruně stromu, nad kterým se jaro zatím nesmilovalo a nehodilo mu jediný lístek.

V prosklených vitrinách kolem Literaturhausu jsou vystaveni dva čeští autoři: Karel Čapek a Jaroslav Rudiš. Rudiš sem tedy vážně patří. Vitriny se mi zamlouvají.
Takhle vypadá česká literatura v srdci Berlína.
Jak si zaslouží.


ABENDŠPACÍR

Nejnebezpečnější v ulicích jsou pruhy s cyklisty.

Zajímalo by mě, jak by se žilo ve městě, kde by nebyly auta ani kola, jen chodci. Chodili by jako mravenci uspořádaně nebo běhaly cikcak jako veverky?
Postaví někdy někdo takové město jenom pro chodce?
Tohle ode mě chce vědět Berlín, když sní v mé kebuli.

Nikde v dosahu není jediná stará německá knajpa. Naštěstí jsem byl loni v Aldersbachu na výstavě Vymírající svět bavorských hospod, takže jsem připraven.
Ale jednu hezkou hospodu jsem viděl, tam určitě zajdu, než pojedu domů.

Najednou, najednou, zcela najednou jako z čistého nebe nápis na obchodě: Gut und nah!
Ten přece znám z Finsterau, to byl první supermarket, do kterého jsem v životě vkročil.
Ještě měl krásné české jméno: Kralik gut und nah.
Jenže když jsem se tou samou dlouhou ulicí vracel večer do Literaturhausu, Gut und nah zmizel.
Jsem bez nákupu.
Jak by asi vypadalo město, ve kterém by všechny obchody přes noc zmizely a druhý den by na jejich místě byly úplně jiné?
Možná to takhle vypadá v Moskvě.
Druhý den je všude ministerstvo obrany.

První noc v Kulturhausu se mi nic nezdálo.
To je trochu podezřelé. Co jste dělaly, moje sny? Copak ještě nejste v Literaturhausu?

Read Full Post »